Do Rumunska s Radovanem.

Dalším výrazným mezníkem pro mě byla spolupráce s Radovanem. Dostala jsem možnost zdokumentovat jejich výpravu do Rumunska s vozíčkáři a byla to zkušenost, na kterou se jen tak nezapomíná.

Byla hrozná zima, všude bláto, na místo jsme dorazili někdy kolem šesté ráno. Místo klidného rozjezdu jsme hned řešili pštrosa, který utekl ze dřevníku. Během pár dní jsme se dostali na urbex na vršku staré těžební věže, koupali se v termálním prameni schovaném pod silnicí a zažili spoustu momentů, které bych si bez foťáku možná ani nepamatovala.

Bylo to intenzivní, chaotické a fyzicky náročné, ale právě v těchhle podmínkách pro mě focení začalo dostávat úplně jiný rozměr. A i když jsem si tehdy často říkala, jestli to všechno zvládám, vzniklo naštěstí i pár opravdu silných snímků, které mi dodnes připomínají, proč to celé dělám.