Když jsem další den po večírku jela na nádraží, tak jsem se cítila jak po táboře, kam s touhle partou jezdím. Měla jsem na zádech krosnu, strávila jsem noc ve spacáčku a voněla jsem ohýnkem z táboráčku.

I když to ráno vypadalo, že počasí nebude nic moc, nakonec nás příjemně překvapilo. Zuzka přišla na focení s úsměvem a skvělou náladou, což celou atmosféru krásně odlehčilo a pomohlo tomu, aby všechno probíhalo hladce.

Ten den jsme se s Marikou vydaly na opravdu rychlé focení, obě unavené po práci. Já jsem se spíše nechala fotit, protože potřebuji nějaké portréty s fotoaparátem. Mariku jsem cvakla jen párkrát v Alfa pasáži, ale myslím, že příště ji zvládnu vyfotit lépe.

Na další výpravě s Radovanem jsme byli ubytovaní na úplně krásné chalupě. Bylo to pohodový místo, chvíle klidu. Nejvíc si ale pamatuju moment, kdy jsme dostali několik vozíčkářů na vršek rozhledny. Bylo to náročný, ale zároveň neskutečně silný – stát tam nahoře s výhledem kolem a vědět, že jsme to dokázali společně…

Další výprava do Rumunska byla trochu jiná – víc oficiální, zase s organizací Radovan. Místa jsme už znali z minula, a tak jsem se mohla víc soustředit na to, co se děje kolem, než jen na "jak přežiju". Na fotkách se to hodně projevilo – dokázala jsem zachytit drobnosti, které dřív unikaly. A myslím, že vzniklo i pár z...

S Hankou se známe už léta letoucí. Dvě Hanky, haha – to je na dlouhý vyprávění! Společně jsme zažily lezení po pískovcích, dvě stopovací výpravy – jednu do Polska a druhou až do Norska. A kromě všech těch dobrodružství jsme spolu stihly nafotit i tyhle portréty, skoro za běhu, než jsme šly na kafe.

Dalším výrazným mezníkem pro mě byla spolupráce s Radovanem. Dostala jsem možnost zdokumentovat jejich výpravu do Rumunska s vozíčkáři a byla to zkušenost, na kterou se jen tak nezapomíná.

Jedno z úplně prvních focení, o které si u mě někdo vědomě řekl, bylo, když se Jitka s Káťou rozhodly slavit narozeniny společně. Chtěly fotky na pozvánku a oslovily právě mě. Téma bylo black and white a fotily jsme na Hádech.